Životní pojištění má spousta lidí nastavené špatně. Ukážu vám čtyři chyby, na které narážím nejčastěji – ať víte, na co si dát ve vlastní smlouvě pozor.
Životní pojištění je téma, ke kterému se vracím často – a to proto, že tolik smluv je nastavených úplně mimo skutečné potřeby klienta. Tady jsou čtyři situace, které řeším nejčastěji.
1. Nová smlouva vs. úprava té stávající
Běžná praxe je, že vás poradce „přepíše“ do nové smlouvy – často hlavně proto, že mu to přinese vyšší provizi. Co vám ale neřekne: novou smlouvou vám běží nová čekací doba třeba na závažná onemocnění. Kdyby se nemoc objevila krátce po změně, nemusíte dostat ani korunu.
Jak to dělám já: vždy vám spočítám, jak by vypadala úprava vaší současné smlouvy na parametry, které potřebujete, a přidám 2–3 konkurenční produkty pro srovnání. U smluv mladších zhruba deseti let často stačí právě jen úprava. Než půjdete do nové smlouvy, nechte si vysvětlit, proč je nevyhnutelná.
2. Trik s kratší dobou připojištění
Pozor na fígl, kdy je hlavní smlouva sjednaná třeba do 65 let, ale připojištění končí mnohem dřív. Sníží vám to sice platbu, ale na úkor toho, co a jak dlouho pojistka reálně kryje. Přepočítáním smlouvy jde často najít řešení, které kryje to podstatné a ještě ušetří.
3. Denní plnění úrazu ≠ pracovní neschopnost
Platíte si denní plnění úrazu? Většinou doporučuji spíš denní plnění pracovní neschopnosti. Proč: u úrazu má pojišťovna tabulkově dané, kolik dní vyplácí. U pracovní neschopnosti se plní podle toho, jak dlouho reálně nemůžete pracovat – a platí to jak pro úraz, tak pro nemoc. V praxi se stává, že za úraz klient nedostane nic (nebyl „dle tabulek“), ale na pracovní neschopnosti dostane desítky tisíc.
4. Dražší neznamená lepší
Smysluplná pojistka nemusí stát majlant. U rodiče na rodičovské, u člověka bez závazků i u živitele rodiny vypadá „správně nastavená“ smlouva pokaždé jinak. Cílem je, aby pojistka kryla vaši aktuální životní situaci – ne aby byla co nejdražší.